Východ a západ slunce u Velké čínské zdi

Velká čínská zeď je snad jedno z největších architektonických děl v historii lidstva a místo, které musí navštívit každý, kdo cestuje po Číně. Takže ani my jsme si jí nemohli nechat ujít. Věděli jste ale, že i přes její délku (8851 km) a velikost byla Velká čínská zeď překonána (čínská armáda nedokázala odrazit nápor Mongolů a v 17. Století vtrhli ze severu do země Mandžuové)?

Možností, jak se dostat k Velké čínské zdi, je několik a v článku Velká čínská zeď v low cost podání si můžete přečíst, jak se k ní dostat a projít ji co nejlevněji 🙂 Ale teď už k našemu příběhu.

Cesta k Velké čínské zdi – část Gubeikou

Velká čínská zeď má několik částí a my jsme si vybrali Gubeiku (divoká, neopravená část) a Jinshanling (opravená část). Naším cílem je začít v Gubeikou, přesunout se brzo ráno do Jinshanlingu a pokusit se tak předběhnout všechny turisty. Tento úsek má přibližně 8 km a trvá 4-5 hodin chůze i s příležitostným focením 😀

Z Pekingu do Gubeikou jsme jeli hromadnou dopravou. Nejdříve autobusem číslo 980 do města Miyun a poté autobusem číslo 25 až do vesnice Gubeikou. V tomhle nám hodně pomohly Baidu mapy (čínské), které nám ukázaly, jakým autobusem jet a i místo autobusové zastávky.

Na zastávku v Gubeikou jsme dorazili kolem 3 hodiny a hlavním úkolem bylo najít hotel. Prošli jsme vesničku Gubeikou, za což se musí normálně zaplatit, ale dvě paní za kasou zrovna spaly a měly zavřené okýnko, tak jsme je nechtěli rušit a šli zadarmo.

Ubytovali jsme se v hotelu Great Wall In Gubeikou a nechali si od pana majitele vysvětlit trasu a nejlepší výhled na západ slunce. Kolem 17:00 jsme se vydali nahoru na Velkou čínskou zeď, abychom ten západ nepromeškali. K naší smůle to vypadalo, že pán majitel to dal rychle vědět prodavačce lístků na Zeď, která za námi odněkud přiběhla, když jsme ještě ani nebyli u kasy (vstupné na Gubeikou je 25 RMB/os). Na zeď vedou dvě cesty – cesta vlevo vede ve směru Jiankou a cesta vpravo vede směr Jinshanling. Výšlap nahoru trval asi 20 minut a byl to pořádný stoupák, ale za ten výhled to určitě stálo, co myslíte? 🙂 Pří tomto výšlapu jsme potkali dva Němce, kteří se rozhodli, že na zdi budou i přespávat. My jsme o tom taky přemýšleli, ale bohužel na to nemáme vybavení a ani oblečení.

Užili jsme si západ slunce a šli spát, jelikož další den plánujeme vstát v 5 ráno a v 6 vyrazit na naší procházku.

Cesta z Gubeikou do části Jinshanling

Je druhý den 5 ráno a my rozlepujeme oči. Venku je hrozná zima a my se překonáváme vejít ven. S menším zpožděním (6:15) jsme se přeci jen vytrtali a jdeme na to. Procházíme kolem kasy, ve které nikdo není (i když se tvrdí, že je otevřen 24h) a vydáváme se na pravou část zdi. Vidíme úžasné panorama, které dokresluje východ slunce. Obdivujeme, jak je postavená na vrcholcích hor, v horských průsmycích a jak je nekonečná. Část Gubeikou není místy v dobrém stavu a je zarostlá, ale určitě není nebezpečná. Po cestě potkáváme i dva Němce z předešlého dne a ptáme se je na přespání. Řekli nám, že na Zdi zima nebyla, jen nepříjemný vítr, ale nám se to nějak nezdá, beztak si hrají jen na hrdiny :D.

Přicházíme k části zdi, ze které se musí sejít dolů do údolí, protože se za ní skrývá vojenská zóna, která je i dobře hlídaná vojáky.

Cesta údolím trvala asi hodinu a potom jsme se mohli vrátit zpět na Zeď. Tentokrát do části Jinshanling (došli jsme sem kolem 9:00 a u ticket officu stále žádná obsluha, jupí :D), která je jedna z nejhezčích ale také nejdražších částí a stojí 65 RMB. Další výhrou bylo, že jsme na opravené části zdi byli skutečně skoro sami. Potkali jsme je pár uklízeček, hlídačů a nedospavých turistů. Opravená část zdi je nádherná, kocháme se její krásnou několik hodin, fotíme fotky, vypouštíme drona a jediné, co nás dokázalo vyhnat pryč ze Zdi, byl nápor turistů, který se začal objevovat kolem 12:00 😀

Cesta zpátky do Gubeikou byla náročná, protože už nás dost bolely nohy (na zdi je to samé dolů, nahoru, obrovské schody). Po cestě jsme ještě potkali spoustu kobylek a housenek!!!

Cesta z vesnice Gubeikou do Pekingu

Kolem 15:00 jsme došli zpátky do vesnice a měli toho Až po krk. Ale dost fňukání, musíme najít a stihnout autobus (poslední 25 jede v 16:30). Čekali jsme na místě, které vůbec nevypadalo jako zastávka, ale podle Baidu map, tam měla být. Po necelé hodině čekání už byla Anet hodně nervozní a pořád se jí to nějak nezdálo. Ale všechno dobře dopadlo a autobus číslo 25 opravdu přijel. Museli jsme na řidiče mávat, aby zastavil a povedlo se. V městě Miyun jsme stihli i autobus 980 (poslední jede v 18:00) jedoucího do Pekingu, a tak už se není čeho bát.

Po příjezdu do Pekingu jsme si dali večeři a potom zalehli do postele. Máme asi 30 km v nohách a odmítáme se hýbat 😀